Po střední škole jsem šla pracovat do obchodu s elektrem, tam mě to moc bavilo. Ráda jsem prodávala elektro, protože elektro mě bavilo. A už jako malá holka jsem měla ráda elektro, moc ráda jsem si hrála se starými elektrickými spotřebiči. Samozřejmě, že maminka mi vždycky odstřihla takovou koncovku, abych si potom nic nedala do elektřiny. Já jsem ani to nechtěla dávat do elektřiny, protože už jako například sedmiletá nebo osmiletá holka jsem věděla, že je to nebezpečné, že by mi elektřina mohla také opravdu hodně ublížit.
Proto mi maminka ukazovala také na webových stránkách různá videa, jak elektřina může člověku opravdu hodně ublížit anebo to také může člověk skončit ještě hůře, než aby elektřina jenom ublížila. Proto jsem si řekla, že je nejlepší, když třeba lidé, kteří mají rádi techniku nebo jejich děti, tak aby jim ušetřily koncovku třeba od nějakého rádia nebo od fénu anebo od rychlovarné konvice. Můj syn má taky rád elektro. Můj syn má rád hlavně staré fotoaparáty. A právě od babiček vždycky dostává staré fotoaparáty, jenomže já si myslím, že tohle je docela škoda. Takovéto elektro, které je retro a je to staré, tak také potom může mít nějakou historickou hodnotu. Protože někdy někdo dá někomu opravdu starý fotoaparát anebo jinou starou věc, která se týká techniky a elektra.
A potom, když to někdo rozbije, tak potom ten člověk zjistí, že to třeba mělo mnohonásobně vyšší cenou, než za kterou to člověk koupil. Já jsem jednou rozbila opravdu takový starý mobilní telefon. Už nevím, co to bylo za značku, ale moc mi to mrzelo, protože ten starý mobilní telefon byl opravdu ve skvělém stavu. Já si myslím, že on i fungoval. Ale já jsem ho rozbila jako dítě a musím říct, že potom v té době, kdy ještě byl celý, tak měl cenu pětadvacet tisíc korun. Moje maminka se chytala za hlavu, že mi ho vůbec dala na hraní, tak jsem si řekla, že dříve je nejlepší, když si ověříte cenu. Třeba má historickou cenu a budete se divit, kolik peněz třeba doma máte za staré elektro anebo za starou techniku.
