Právě teď žijeme ve zlatém věku prosperity. Samozřejmě, mnozí z nás namítnou, jak moc se mají špatně, ale pojďme si nyní nalít trochu čisté kávy. Máme se nejlépe za posledních sto let, minimum lidí je nezaměstnaných (aktuálně pod 15 procenty, což je úspěch!), máme přebytek jídla v obchodech, více než polovina domácností má přístup k televizi, internetu. Každé dítě navštěvuje základní školu, mnozí míří ještě výše. V mnoha zemích po celé planetě je tohle ještě stále sen, ke kterému se směřuje. To není ovšem argument proto, abychom usnuli na vavřínech a přestali se snažit, ba naopak je to inspirace pro všechny, kteří chtějí zlepšovat a vylepšovat, přinášet nové nápady a vize.
Všechno je to v konzumu
Jednou z oblastí, která by zasloužila trochu myšlenky, je samotný ekonomický systém. Je to to nejlepší co máme, tedy po předchozích zkušenostech, ale pořád můžeme vidět, že to není to nejlepší. Tržní ekonomika totiž spoléhá hlavně na spotřebu, konzum. A tento konzum, aby dostatečně dobře poháněl ekonomiku, je třeba neustále vyhrocovat na co nejvyšší úroveň – chcete mobil? Kupte si hned DVA! Chcete nové brýle? Každý by měl mít hned 4! Proč jenom jedno mléko? Kupte si 4 a dostanete jedno zdarma!
Nemoc zachvacující svět
Nadměrný konzum je ale nemocí světa, pomalu ničí planetu a ničí taky nás. Symptomy této nemoci vidíme až příliš často – stres, vyhoření, znečištění, tlak, nedostatek času. Jsme učeni spotřebovávat co nejvíce, aby se co nejvíce prodávalo, aby byly co největší obraty. A to je všechno špatně. Podívejte se jenom na Tichý oceán, na ten velký ostrov z odpadků. To je přesně výsledek konzumu.
A jestli si myslíte, že vás nemůže plast někde daleko v moři ovlivnit, tak jste na omylu. Podívejte se na mořskou sůl, kterou solíte pokrmy nebo ryby, které si dáváte. Vědci stále častěji nacházejí částice plastů i v těchto pokrmech. Pomalu se začínáme dusit ve vlastním odpadu. Ale spotřeba se nesmí zastavit. A tak nám nezbývá, než zmírňovat dopad, který máme na naše vlastní životní prostředí.