Jedním z nejzajímavějších živočichů je perlorodka. Nejen pro to, co umí, ale i jak žije. Její život by snad mohl být považován zá příklad toho, jak se my, lidé, na zvířatech dopouštíme násilí. Perlorodka říční, latinsky Margaritifera margaritifera je sladkovodní druh mlže. Její vzhled si snad představujeme docela správně, i když mnoho z nás ji nikdy na vlastní oči nevidělo, jelikož množství perlorodek se ve 20. století výrazně snížilo. Lasturky bývají tmavé barvy, jsou poměrně silné, takže zajišťují vnitřní části perlorodky dostatečnou ochranu. Zámek, kterým jsou obě lasturky spojeny nemá zoubky.
Do délky může perlorodka dorůst až 13 cm. Všeobecně perlorodky dávají přednost chladným potokům, ale i řekám, kde vyhledává písčité dno, aby se do něj mohla zavrtat, a tak přečkávat další roky. Živí se drobnými zbytky rostlinného i živočišného původu, který se přefiltruje do přijímacího otvoru mezi lasturami. Tento otvor není od otvoru vyvrhovacího zřetelně oddělen. Zajímavé je, jakým způsobem se perlorodky mohou rozmnožovat. Každý jedinec si totiž může vyvinout samčí i samičí pohlavní orgány, ale také třeba pouze jeden typ. Samička vypouští do svého okolí vajíčka, která jsou oplodněna zde se nacházejícími spermiemi.
Oplodněné vajíčko přechází do stadia larvy. Ty se živí jako parazité na kůži různých ryb, posléze odpadnou a zahrabou se do písku, kde přežívají následující roky. Délka života takové perlorodky může dosáhnout až 150 let. I v českých potocích, řekách a rybníčcích se perlorodky v minulosti hojně vyskytovaly. To, že na sběr perel měla právo pouze vrchnost, nebude asi žádným překvapením. Pokud se takové činnosti dopustili poddaní byli za to náležitě potrestáni, ať už výpraskem nebo peněžitou pokutou. Pokud se již někdo odhodlal a perlorodky pytlačil, obvykle měl tak na spěch, že si nedával pozor, jak perlu sbírá a perlorodky lámal vejpůl. To pro perlorodku znamenalo rychlou smrt, a proto je dnes ve vodě najdeme jen stěží.