Už po druhém roce svého věku má dítě bohatou představivost. Batolata se obvykle ještě nebojí, ale děti předškolního věku dokáží rozvinout svou představivost – jako u děje v pohádkách.
Malé děti mají moc rády známé prostředí a neustálé opakování. A tak zatímco vy se těšíte na dovolenou, že načerpáte síly v jiném prostředí, pro dítě je to zátěž. Nemělo by vás tedy překvapit, že chtějí jet domů a pláčou. Stejně tak pravděpodobně neocení, když se přestěhujete do jiného bytu, i když je větší. Začátky na novém místě mohou být pro vás rozčarováním. Zkuste mu být nablízku a dejte mu čas.
Důvěrní a pro dítě spolehliví lidé se najednou chovají jinak, zdáte se mu jiní. Stačí, když přijde návštěva a rodiče se plně oddají hovoru mezi dospělými, zatímco jejich potomek je takhle často nevídá. Je možné, že bude plakat a dožadovat se pozornosti. Dítě se cítí vyřazeno také při narození sourozence a je to pro něj velká zátěž. Jeho maminka najednou vypadá jinak, chová „cizí“ dítě, jak tomu má rozumět?
Strach ze zranění či katastrof
Dítě se s ním může setkat, když tzv. „teče krev“. Pak potřebuje na každou bolístku náplast, aby se na „to“ nemuselo dívat. I bolest je důvodem k obavám. Vzpomínka na injekci může vyvolat nepříjemnou reakci už při vstupu do čekárny lékaře, přitom před nějakým časem bylo vše spojené s injekcí zapomenuto. Pro rodiče může být zatěžkávací zkouškou i vytažení obyčejné třísky.
Když dítě přemýšlí, mohou ho napadat i takové nepravděpodobné možnosti, které vás překvapí. Co by se stalo, kdyby hořel dům? Možná si říkáte, jak ho to mohlo napadnout.
Má-li dítě strach, potřebuje podporu. Není třeba ho otužovat tím, že ho schválně vystavíte stresovým situacím, které nemá rádo, nebo se jeho strachům vysmíváte. Postupně dospěje a bude-li vedeno k samostatnosti, bude se bát čím dál méně. Nejvíce pomůžete, když mu postupně (a bezpečně) budete zprostředkovávat různé zkušenosti s okolním světem.
Nezařazené